„Nestěžuji si, že jsem tlustá,“ prohlásila Tereza suše a možná až příliš tvrdě na to, že před chvílí vzdychala rozkoší.
Jiří se líně převalil na bok a z kapsy svých kalhot, které ležely na zemi, vytáhl krabičku cigaret. „Smí se tu kouřit?“ Zeptal, když si strčil jednu cigaretu do pusy.
„Vše se tu smí,“ odpověděla mu Tereza a natáhla paže za hlavu tak, že se jí velká prsa zvedla do výše a už nevypadala tak macatě. „Možná bych mohla shodit,“ přemýšlela nahlas, „ale co bych z toho měla. Sex si užiji i tak, že?“ Podívala se na Jirku, který si lačně zapálil, otočil hlavu a jen ledabyle kývl. „Máš recht.“
Svoboda – William Poppy
Pejsek Ruda žije se svou paničkou už šest let. Byl to velký husky. Lidé si ho občas pletli s vlkem. Dostává granule, občas konzervu s masem a při zvláštních příležitostech mu panička koupí nějakou pochutinu pro psy. Panička s ním občas chodí na procházky, ale jinak je Ruda zavřený na zahradě. Ve chladných nocích má svou boudu, která ho zahřeje jen trochu.
Silvestrovská noc – Irena Topinková
Už je tu zase
Silvestrovská noc.
A i když v duši jíní kvete
navléknem kostým
vynucené veselosti
sluší se
Nový rok
přivítati veselím.
Tak pijem
když to nejde nastřízlivo.
Pod oknem kdosi zvrací
přehnal radost z toho
že je zase o rok starší.
A co nás čeká?
Andělé opět
budou svádět bitvy s démony
nedělají to snad odjakživa?
TAK ŠŤASTNÝ A VESELÝ
PF 2016
Výlet do Berouna – Alžběta Bublanová
Někdy se vzbudím a cítím takovej blbej pocit, že jsme tu všichni jen na chvíli. Že jednou definitivně skončí celý to všechno, co mě obklopuje. Jako když někdo vypne film a zmizí všechny ty kulisy, všichni herci včetně hlavní postavy. A to je mi teprve sedmnáct a už se bojím smrti. Otec to samozřejmě zlehčuje, prej všichni mladí myslí na smrt, protože mají čas přemýšlet o kravinách. To jsou takový ty dospělácký závěry.
Blues samotáře – Irena Topinková
Já nejsem samotář
jenom lidi
jsou divný.
Samota tíží.
Vypouští
zdivočelý strachy
na ty
co nejsou kolektivní.
Jenomže lidi
jsou divný
a divný lidi
vyčerpávaj.
Ty, co divný nebyli
zas už mi chyběj
na seznamu.
Tak vyčerpaná
z těch divnejch
utíkám do samoty,
která tíží
a zdivočelý hyeny strachu
už se plíží.
Odraz ode dna – Alžběta Bublanová
Znáte ten pocit, když už se v něčem tak moc hnípáte, musíte to rozhnípat do mrtě. Já se tak hnípám v tom svým životě, a čím víc se válím v blátě, tím víc se do něj ještě nořím a rochním se v něm. Taky si říkám, že nejlíp se člověk odrazí ode dna.
Jazzový podvečer – Irena Topinková
Hodnoty – Erika Dobešová
Co já mám za hodnoty?
Na čem nejvíc záleží?
Jsem to já anebo ty,
Nebo to, oč tu běží?
Jarní déšť – Alžběta Bublanová
Jitka se podívala z okna svého pokoje a usmála se. Bude teplo, řekla si pro sebe a navlíkla si krátkou elastickou růžovou sukni. Stála před zrcadlem v sukni a v černé podprsence a dívala se na sebe. Byla krásná a štíhlá, a na těle neměla ani jediný faldík.
Co je dobré – William Poppy
Tunis – někde na východ od základny.
,,Říkají mi Arlin a měl jsem za Alláha odpálit cestu, kde měl projet autobus s americkými turisty.“ ,,Proč?“ Ptá se mě ten voják. Podíval jsem se na něj a řekl: ,,Otec mi říkal, že to je pro dobro Islámu.“