Svoboda – William Poppy

Pejsek Ruda žije se svou paničkou už šest let. Byl to velký husky. Lidé si ho občas pletli s vlkem. Dostává granule, občas konzervu s masem a při zvláštních příležitostech mu panička koupí nějakou pochutinu pro psy. Panička s ním občas chodí na procházky, ale jinak je Ruda zavřený na zahradě. Ve chladných nocích má svou boudu, která ho zahřeje jen trochu.

Jednoho dne když Ruda šel na procházku do lesa, panička se rozhodla, že ho nechá na volno. Jenže Ruda zahlédl zajíce a z přirozeného instinktu za ním vyběhl. Honil ho až do hlubokého lesa, kde se z ničeho nic vynořil vlk a zajíce během chvilky dohnal a zakousnul. Vypadal skoro stejně, jako Ruda. Jen byl trochu špinavý. Podíval se na Rudu pohrdavým pohledem a řekl: ,,Co tu chceš? Tohle je moje území. Tady lovím já!“ ,,Co jsi zač?“ Zeptal se Ruda ,,Já jsem vlk. Odejdi odsud nebo tě předhodím zbytku smečky.“ odsekl vlk. ,,Vy žijete ve smečkách? Jaké to je?“ ,,Nemám čas se s tebou zanedbávat. Odejdi.“ odpověděl vlk. ,,Hele, co to máš na pacce?“ zeptal se Ruda ,,Obyčejný flek“ ,,Mám ho taky! Úplně stejný. A víš, že přesně takový flek měla i moje matka?“ řekl Ruda s nadšením. ,,Moje také.“ ,,Víš, co tím myslím? Nejsme náhodou z jednoho vrhu?“ zeptal se Ruda ,,Je to dost pravděpodobné.“ řekl vlk. ,,Ty nejsi vlk, ty jsi Husky! Tak jako já! Jen ses asi zatoulal do divočiny.“ ,,Měl jsem hold asi smůlu.“ řekl vlk. ,,Smůlu?! Ty že jsi měl smůlu? Musí to být úžasné žít v divočině mezi ostatními psy! Mít volnost. To je to, co mě vždy chybělo!“ řekl Ruda překvapeně. ,,Je pravda, že mě už toto unavuje.“ povídal vlk ,,co kdybychom se na nějakou dobu vyměnili? Smečka tě přijme. Máš moji krev. A člověk nás určitě nerozezná. I oči máme stejné.“ navrhl vlk ,,To je super nápad. Ale jsi moc špinavý. Jdi se umýt tam do té řeky, ať to alespoň zastíníš.“ ,,Fajn.“ ,,Dáme si čtyři noci na místě toho druhého a poté se sejdeme zde o půlnoci a vyměníme se zpět.“ řekl Ruda ,,Ty to nechceš napořád?“ zeptal se vlk ,,Ne! Nikdy bych ji neopustil!“ ,,Dobrá tedy.“ A každý se vydal svou cestou.

Uběhly dva dny a Ruda zažil volnost. Ta volnost ho fascinovala. Ještě se mu nikdy nestalo, že by se mohl takhle volně toulat po lese. Ale ještě nikdy nezažil opravdový hlad. V lovu se nedařilo a Ruda si uvědomil rizika svobody. Musí se o sebe postarat sám. Zato o vlka bylo postaráno. Ale byl překvapen, co všechno nesmí. Nesmí dovnitř, do domu, nesmí pryč ze zahrady, nesmí se prohánět za zvířaty… A když něco nedodrží, dostane pohlavek a nemůže nic dělat. Takže se po čtyřech nocích vrátili tam, kam patří.

A kým byste chtěli být vy? Svobodným vlkem nebo bezstarostným psem?

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s