Co je dobré – William Poppy

Tunis – někde na východ od základny.

,,Říkají mi Arlin a měl jsem za Alláha odpálit cestu, kde měl projet autobus s americkými turisty.“ ,,Proč?“ Ptá se mě ten voják. Podíval jsem se na něj a řekl: ,,Otec mi říkal, že to je pro dobro Islámu.“

,,To bys tam musel ty bomby položit těsně předtím, než tam ten autobus projel? Nestihl bys utéct. Byl bys mrtvý.“ ,,Ano, ale otec říkal, že tento blahý čin si vyžaduje oběť a pak bych se dostal na lepší místo.“ ,,Jako nebe?“ ,,Ano, přesně to myslel.“ Ten voják se pak zamyslel. Nemyslím si, že to je zlý člověk. Proč mám takové obětavé lidi zabíjet? Sundal si svou bundu, aby zahřál mě a je tu jen v tričku. V jeskyni je velká zima.  ,,Kolik ti je?“ Zeptal se. ,,dvanáct“ Odpověděl jsem. Povzdychl si. ,,Kdo je tvůj otec?“ ,,Vůdce naší společnosti.“ ,,Mohamedova pomsta?“ ,,Ano, tak si říkáme.“,, A víš, co taková „společnost“ dělá?“ ,,Odstraňujeme ze světa nevěřící, na úkor Džihádu.“ ,,Proč?“ ,,Je to naše povinnost.“ ,,Ale víš, že tím ničíš životy nevinným lidem?“ ,,Jsou vinni, protože neplní náboženské povinnosti! Viděli jste snad někdy se jednoho z vás modlit k Mecce?!“ ,,To je každého volba, k čemu se bude modlit. Já se taky modlím k bohu, ale jiným způsobem. Nemysli si, že jsem nevěřící.“ ,,Ale nemodlíš se k Alláhovi, a za to je trest smrti!!!“ Zařval jsem na něj. ,,A jen proto jsi zabil mého přítele!“ Pochop, že je špatné zabíjet lidi na potkání! My lidi zabíjíme jen proto, abychom ochránili sebe nebo jiné a vy nám nikdy nedáte na výběr!

Zvenčí se ozvalo křičení v našem jazyce. Ten voják sice taky uměl mluvit tak, jako my, ale neuměl to tak dobře. Do jeskyně vtrhl Zirka. Bratr mého otce. Bez váhání na nás začal střílet, ale voják skočil přede mě a všechny kulky vletěly buď do stěny nebo do něj. Byl na místě mrtvý. Teprve potom si Zirka uvědomil, že jsem to já a řekl: ,,Splnil jsi svůj úkol?“ Začal jsem se zvedat a řekl jsem: ,,Ne, ten voják mi to nedovolil.“ ,,Mohl ses už takhle mladý dostat na lepší místo. Svou šanci jsi promrhal. Otoč se!“ Jeskyně ještě pokračovala, a tak jsem byl připraven utéct. Takže, když řekl ,,dva“ utekl jsem. Všech pět mých přátel se rozeběhlo za mnou a občas vystřelili. Doběhl jsem ven. Byl tam otevřený prostor. Jasná smrt. Ale bylo tam i něco jiného. Další bílí vojáci. Celkem jich bylo taky pět. V zemi jsem uviděl malou díru. Skočil jsem do ní. Do dlaně mě z ničeho nic vletěla kulka. Nevím od koho, jestli od vojáků, nebo od nás. Byl jsem v té díře. Nade mnou byla palba z obou stran. Chtěl jsem někomu pomoc. Zirka je tvrdý muž. Nejspíš by mě zabil i kdybych mu pomohl. A vojáci? Ti by se mohli leknout a vystřelit na mě, i kdybych začal střílet na Zirku. Jsem vyzbrojen pouze pistolí, kterou mi ten voják z jeskyně nevzal. Můj samopal mi vzal už předtím. Najednou jsem si ale vzpomněl, že mám ještě ruční granát. Na koho to mám hodit? Společnost Mohamedova pomsta mě vychovala, ale na rozdíl od vojáků na mě stříleli. Stejně by mě zabili. Granát jsem odjistil a hodil k Zirkovi.

Po chvíli střelba ustála. Slyšel jsem něco v cizím jazyce a pak jsem slyšel: ,,Ruce nahoru! Vzdej se!“ Tak jsem dal ruce nahoru a vstal jsem z té díry. Čtyři vojáci na mě mířili, tak jsem okamžitě zase zalezl. Tak dali zbraně dolů a jeden z nich řekl: ,,Neboj, vylez, my ti nic neuděláme.“ Tak jsem radši vstal. Bylo by lepší udělat, co říkají. Byli čtyři. Pistoli jsem nechal v díře a dal ruce nahoru. Vstal jsem a už na mě nemířili. Jenže, byli jen čtyři. Předtím jich bylo pět. Koukl jsem se, jestli ho tam nepostřelili, ale najednou jsem slyšel něco za sebou a tam voják vedl svázaného Zirku. Ten se bránil zuby nehty, ale marně. Voják měl velkou sílu. Zirka se nejspíš pokusil utéct druhou stranou. Zbabělec. Tři z nich se rozeběhli za ním a začali ho ošetřovat. To je divné. Střílel po nich, ale přesto mu chtějí zachránit život. Zirka byl postřelený do ramene a do stehna. Pátý voják, který zůstal u mě se zeptal: ,,Jsi zraněný?“ Ukázal jsem mu ruku a on odložil zbraň a začal mi ji obvazovat. Zirka na mě zařval naším druhým kódovaným jazykem: ,,Vem tu zbraň a postřílej je! Nechám tě žít! Dostaneš druhou šanci se dostat do nebes!“ Zabořili mu hlavu do písku. Já jsem mu řekl: ,,Do nebes se dostanu pouze, pokud nebudu vraždit nevinné lidi!“ ,,Jsi hlupák Arline, jsi hlupák!“

Něco mě oslepilo. Ten parchant si nahmatal oslepující granát a pokusil se utéct. Zpaměti jsem došel do díry, kde jsem zahodil pistoli, nahmatal ji a hned, jak jsem už viděl normálně, díval jsem se na dvě postřelená, ale ještě živá těla vojáků a zbylí tři vojáci stříleli do jeskyně z pravého křídla. Zirka střílel z ukradené zbraně. Měl jsem Zirku na mušce. Zamyslel jsem se. Dostanu se do nebes pouze, pokud nebudu zabíjet. Ale vzpomněl jsem si na vojáka z jeskyně. ,,My lidi zabíjíme jen proto, abychom ochránili sebe nebo jiné“ Takhle to přesně řekl. Vystřelil jsem a trefil Zirku přímo do hlavy.

Je po všem. Dva vojáci se na mě z údivem dívali, jeden z nich, pravděpodobně jejich velitel mluvil do nějaké krabičky. Po chvíli přiletěl velký létající stroj. Možná tu je pro mě. Jeden voják ke mně přiběhl a řekl: ,,Děkuji, ty jsi nám zachránil život. Nastup tam do toho vrtulníku, odveze tě do bezpečí.“ Odpověděl jsem: ,,Ano, děkuji.“ Když ten stroj přistál, vyběhli z něj čtyři vojáci a odnesli dva zraněné do vrtulníku. Voják mi řekl: ,,Poběž za mnou!“ Dorazili jsme k tomu stroji. Voják, který mě k němu posílal, se ještě nějak domlouval s jedním z těch, co odnesli zraněné a ten mi řekl, ať si naskočím.

Vznesli jsme se. Doufám, že tohle je cesta k novému začátku. Odteď budu konat jen dobro.

Reklamy

One thought on “Co je dobré – William Poppy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s