„Nestěžuji si, že jsem tlustá,“ prohlásila Tereza suše a možná až příliš tvrdě na to, že před chvílí vzdychala rozkoší.
Jiří se líně převalil na bok a z kapsy svých kalhot, které ležely na zemi, vytáhl krabičku cigaret. „Smí se tu kouřit?“ Zeptal, když si strčil jednu cigaretu do pusy.
„Vše se tu smí,“ odpověděla mu Tereza a natáhla paže za hlavu tak, že se jí velká prsa zvedla do výše a už nevypadala tak macatě. „Možná bych mohla shodit,“ přemýšlela nahlas, „ale co bych z toho měla. Sex si užiji i tak, že?“ Podívala se na Jirku, který si lačně zapálil, otočil hlavu a jen ledabyle kývl. „Máš recht.“
Alžběta Bublanová
Výlet do Berouna – Alžběta Bublanová
Někdy se vzbudím a cítím takovej blbej pocit, že jsme tu všichni jen na chvíli. Že jednou definitivně skončí celý to všechno, co mě obklopuje. Jako když někdo vypne film a zmizí všechny ty kulisy, všichni herci včetně hlavní postavy. A to je mi teprve sedmnáct a už se bojím smrti. Otec to samozřejmě zlehčuje, prej všichni mladí myslí na smrt, protože mají čas přemýšlet o kravinách. To jsou takový ty dospělácký závěry.
Odraz ode dna – Alžběta Bublanová
Znáte ten pocit, když už se v něčem tak moc hnípáte, musíte to rozhnípat do mrtě. Já se tak hnípám v tom svým životě, a čím víc se válím v blátě, tím víc se do něj ještě nořím a rochním se v něm. Taky si říkám, že nejlíp se člověk odrazí ode dna.
Jarní déšť – Alžběta Bublanová
Jitka se podívala z okna svého pokoje a usmála se. Bude teplo, řekla si pro sebe a navlíkla si krátkou elastickou růžovou sukni. Stála před zrcadlem v sukni a v černé podprsence a dívala se na sebe. Byla krásná a štíhlá, a na těle neměla ani jediný faldík.
Velký den – Alžběta Bublanová
Takže dnes je můj velký den. Prostě mu to řeknu. Konec všemu. Dělej si to tady sám. Uf. Jak já se na to těším. Kolik to bylo? Osm let. Osm let ponižování, šikany, rozkazů a zákazů.
